Sport klub Slovan - když si chceš jen sednout a cítit teplo.

Březen 2018

    Kolem vypadovky na Olomouc zuří léta něco co se nazývá nemísta. Tady Brno pádí kupředu a do dálky už desítky let. Na rozmezí několika čtvrtí, kudy před sto lety tak maximálně jezdily slavné Líšnačke tehdy progresivní parní šalinó na Zelné rynek. Směs spalovny, opuštěných válečných a vojenských objektů v přírodních drahokamech, utopené infrastruktury Brna, ale i rozměrných hal a devadesátkových reklamek ovinula i Sport club Slovan tak, že když nejste zrovna z Julcu a nevíte přesně kudy kam, tak se Slovan za rozměrným autoprodejcem blbě hledá. To že to není na mapy.cz Vám taky zrovna nepomůže. 

    Je až podivné jak místa se stejným názvem jsou po republice až heslovitě stejná. Grcce jiný známý sportklub Slovan se nachází taky mezi starými kasárnami, vodárnou a odkrojen železnicí od zbytku Kladna, záchody jsou téměř copypaste. 

    Ale zpět do Brna! Po pravé straně dřevem pobitého likusáku se nachází rozměrná letní veranda, která už je na fotkách z 90 let. Chodba nás neomylně než do hospody dovedla rovnou na záchody. Tabule Pozor, na koberec v kopačkách vstup zakázán jen přesně dokresluje dojem silně klubového místa kterým Slovan je. Až na druhý pokus tak trefujeme dveře od hospody vedle velkého zrcadla. Ze začátku může některé příchozí a odchozí potrápit drobný schodek a naráz jste v něčem jako rozměrné osmdesátkové kuchyni, nebo klubovně do výše stropu obložené příjemným světlým dřevem. Na sektory celý prostor rozdělují rozměrné lavice se stoly.

Otvírák 1997

    Jak se na správný tympl sluší, tak nás nečeká jiné místo než pro televizí. Hospoda patří k tiším. Krakonoš měl mírně banánovou příchuť, o které diskutujeme kterou přesně vadu výroby značí, ale to není problém, Husknecht a Radegast jsou prostě skvělé.

Hauskrecht

11°

38 Kč

Krakonoš

12°

35 Kč

I když okno s výdejem z výčepu může značit jakýsi odstup, není to pravda. Sympatická pinklica ve flanelce rozhodně stíhá, a chodí za námi skoro stejně často jako lidé co proudí zadním vchodem kolem špinkamatu na verandu kouřit. Kuřárna to sice není, ale málo kde najdete tak blízký a skvělý prostor pro kuřáky. Výhled okny nad protější černovickou pláň kryjí ještě hrubé bílé záclony a z venku mříže. Nejsem si jistý, jsem tu po druhé, ale vždy jsem měl dojem že okna jsou nějak zamlžená a nebo jen prostě míří hlavně do dálek s ocelovou oblohou. 

    Ocitáte se tak v jakémsi zapouzdřeném ostrůvku, který by vlastně mohl být kdekoliv a to i minus v čase. A víte co? Jednou jsem půjdu klidně i na ten fočus co jinak nemusím. Tak je to tady skvělý. Stejně tu ale zimní zachmuřené období pro mě hraje prim. Takové to vnitřní teplo pouhým pohledem na vnitřek, na kuchyň jak u stryca co Vám v pěti letech krouhal jabko, snad jinde v Brně nejde zažít. Otáčecí automat na tuhý kulovitý žvejky na odchodu jen potvrzuje že naše regrese je tady komplit. 

• SMRAD 0/10 Poprvé nula! Kopačky maj nastavený zřejmě tuhý uklízecí režim  
• RETRO 9/10 Vše začíná už z venku stylovou budovou. Určitě ještě najdete podniky víc do osmdesátek, tady to ale připomíná spíš v dobrém porevoluční období, kdy se hromada reklam instalovala na to staré. 
•  KRAVÁL 1/10 Tichý podnik s dávnými trofejemi a sportem v TV. Nepochybuji že se to v případě sportovních úspěchů může rychle změnit. 
• ŠANCE NA ŠOUST 2/10 Z žen si vybavujeme pouze obsluhu, ale jak říkal Andy Warhol: To že jste bisexuál jen zvyšuje vaše šance na páteční večery.
• POČET ALKODĚDKŮ 2/10 Dominují tu muži pozdně středního věku.

• 

  Březen 2018

  
  

  INDEX PŘESDRŽKY 1/10 a nebo… Tak neřvali jsme Sparta nebo Baník do toho, rozumíte.. 

 

 

Ornung

 

Requiem za Tenis

    Když jedete vlakem od Prahy, tak krátce před hlavním nádražím se rozevře zvláštní scéna. Směs ubytoven v kontejnerech, kdysi výstavní domy po židech, pod kterými jsou naházené odpadky, hromada sutin nedávno přeměněná na mokré centrum. Rezavý pás. Sem Vás Brno strčí pokud nějak nevyhovujete mustru. To když potřebujete chodit do synagogy, do pedagogicko-psychologické poradny, přespat v armádě spásy a nebo na Cépézetce.
        V tomto konglomerátu služeb, které zpravidla vlastní hodnocení na Google maps moc nezajímá, žila léta hospoda na Tenise, resp. Tenis klub. To, že radši ve městě nemá cenu moc zlobit, jinak si pro tebe příjde developer, je jasný. Co teda překvapilo nás je, že tady si developer přišel pro projekt budovy mokrého centra, který naneštěstí zahrnuje pozemek tenisu. Otázka je, jestli ke spokojenosti všech nestačilo jen oddělat plot.
    Pivo nikdy nepatřilo k tomu, proč jste sem šli. Pij nektar, posereš hektar byla básnička, kterou jsem znal už ze základky. Ale jen tady v Brně měli koule se prodejem strakonického Nektaru chlubit. Šlo narazit i na dobré akce. Jakýsi polotmavý produkt ze Strakonic se tu za nejlevnějších v Brně - 19 Kč prodával v nárazové akci ještě v roce 2016. Kupodivu to nepatřilo k nejhorším zdejším masakrům piva a jako pivo na pochodu se to ještě moc nezdálo. Abychom však byli fér, je nutno uznat jistou kvalitu zdejšího výčepu. Oproti očekávání se zde udržovaly čisté trubky a výčepáci i obsluha zpravidla věděli, co dělají. Pivo tedy nakonec uspokojilo i ty, kteří nad bahnem v nonstopkách jindy ofrní. A to i přes to, že ho na Tenise často podávali v kryglech „Soproni.“ Pokud jste někdy měli tu čest okusit tuto maďarskou chcavku, jistě chápete, jak varovným signálem se mohlo takové sklo zdát.
    Tenis sice nikdy nebyl nějak jednostranně kulturně orientovaný podnik, ale vysoká koncentrace mániček všech věkových kategorií a dredáčů s rozšířenými zorničkami vždy doplňovala klasickou atmosféru. V létě využil posezení na velké zahrádce kde kdo, ale přes zimu zůstali jen tito štamgasti. Vevnitř se tolerovalo ledacos. Všechny stoly vevnitř bývaly opatřené cedulkou reservé. Jak nás obsluha poučila, stůl si tady nikdy nikdo pochopitelně nerezervoval, ale jednalo se o pojistku, aby bylo možné vyhodit případného návštěvníka, který by se od pohledu nezamlouval. Nikdy jsem přesně nerozklíčoval, co by to muselo být za člověka, ale v této části Brna to nejspíš nějaký smysl dávalo.
    Na Tenis se však chodívalo i na kultúru. Minimálně už v nultých letech se tu pravidelně konaly skinheadské akce, dost často i se zahraniční účastí. Tou poslední byla Streetkids party 2022 (dle plakátů 22.ročník akce),kam se sjely plešky z širokého okolí i ze sousedních států. Výjimkou však nebyly ani punkové akce, a to zdaleka ne jen s lokálními inteprety. A tak za historii podniku bylo na zahrádce u nádraží možno spatřit třeba hc legendu z New Yorku Pro Pain, nebo třeba australské metloše Lagerstein. No prostě něco, co byste čekali spíš v některém z brněnských hudebních klubů, než na místě, na které vzpomínáme na grcka.cz. To, že majitel má svou úroveň, se sice moc neprojevovalo na klasických oprýskaných počmáraných záchodcích ani na interiéru celkově, ale na akcích svou laťku uměl dát najevo. Nelze nevzpomenout tradiční Vánoční Riot kapely Barbar Punk, který majitel podniku po té, co se člen uměleckého seskupení Retardovaný Koksoplyn objevil na pódiu nahý, nemilosrdně předčasně ukončil a návštěvníky akce vyrazil. Zkrátka bývalo tam veselo a Tenis rozhodně měl čím překvapit.

Jedno je jistý, dnes už stadyma nonšalatní SMS s omluvenkou: Su na tenise ty kudrnatá pičo! - nikomu nepošlete.

Pokračuj:
https://www.ibrno.cz/brno/64709-na-kolisti-a-skorepce-vyroste-nizkoprahove-centrum-i-skolka.html

http://www.beerborec.cz/page.php?page=hosp_detail&pub_id=11043

Čebín? Změna režimu!

 Někdy k Vám nejlepší tipy přijdou samy. Po prosbě čtenáře jsme se tedy vydali na rurálperiferii, pomalu přetvářenou v satelitní Brno. Do Čebína.

Nová doba si žádá nové nalévárny a i tady snad prý brzo plánují rekonstrukci. Mlhavá informace u kostela nás přivedla na náměstíčko jak vystřižené z reklamy na moravskou dědinu. První past v podobě zdejší vinárny, kde jsme i přes okno naznali že to má Grcka potenciál 0 jsme zdárně minuli a zapluli
do Hostince pod Skalou.

Zvenku se vine vůně grilovačky, takže ve vnitř začínáme sami s jedním štamgastem. Sem se chodí ještě ale na štípačky a do hodiny je zde živá hospoda. Uvítání “Má poklona” a správně rostlý výčepní v košili říká hned že jsme prostě zapadli dobře. I přesto, že je zde servírován teror ze Smíchova, tak si na desinu nemůžeme stěžovat a přistává svižně za 26,- hned na stůl s nádavkem originálního a nového vtipu o Černejch. Tmavé dřevěné obložení a třené stropy jak z nemocnice jsou zkrátka klasika. Na LCD běží fotbalový přenos Eurosportu a už jen z šál a trofejí je vidět, že fotbal tu hraje prim. I další nabídka je přiměřeně devadesátková.

Třebíč je vlastně nedaleko a modrou šmoulovou Zonku v Brně rozhodně těžko pohledat. Jen její prodej je jak dýl s horkým zbožím, protože jsme konspirativně otázáni jestli tu někde proboha neschováváme dítě. Vzadu se s večerem rozjíždí ta pravá vesnická zábava, ačkoliv hodinová přetržka mezi dvěma provedeními Knockin' On Heaven's Door je poněkud zarážející. Všem jedenácti účastníkům koncertu v zadním sálu se to však líbilo. Pokračujeme výborným a né tak viděným Budvarem “33” za 28,-. Jen ta Plzeň bratru za 38,- byla již znatelně starší, a je jasné, že se jí tu nejspíš tolik nevypije.

Zajímavou postavou je pan výčepní, ostatně řeči na Havla a narážky na 89týho slýcháme spíš od štamgastů, než od podnikatelů? Klobásy tak přistávají s hláškou: “Bezva, já mám hlad od 89týho” a objednávka Plzně se servírováním: “Tak to máme změnu režimu, pánové!” Bohužel jídelní nabídka je toho večera slabá (klobása a docházející pečivo) a odvíjí se od symbiózy s vedlejším vietnamským obchodníkem, u kterého ale alespoň kvitujeme, že nás chtěl obsloužit i půl hodiny po jeho zavíračce.

Je vlahý letní večer, korona vystrkuje tykadla, a protože jsme si vědomi toho, jaká cesta nás čeká vlakem zpět a že i na konzumaci v dopravě je výjimka, tak si necháváme roztočit džbánek oné zde překvapivě dobré smíchovské desiny. Bohužel přichází jediné velké zklamání ve zdejším podniku. I přes rysku na pivním džbánku a informaci 4x pivo dostáváme sotva polovinu s klasickou mantrou Charbulky: “To dojde”. Takže jsme natáhlý o dvě piva a pro jistotu to zdíme černým Božkovem, za lidovou cenu. Bohužel už ani milá hláška “Dávám to do výroby” pachuť moc nesmyje a ty dva kousky ve džbánku padnou ještě u nádraží v krásném moravském letním soumraku.

• SMRAD 1/10 (Nevonělo to, ale vůni si fakt nevybavujeme žádnou, staré dobré pisoáry až na zem krásně uklizený)

• RETRO 6/10 (Tmavé dřevěné obložení, nízké lampy, fotbalové relikvie, vesnická zábava. Překvapivě víc LCD.)

• KRAVÁL 8/10 (Vedle jela vesnická zábava, bereme to jako atmosférické plus)

• ŠANCE NA ŠOUST 5/10 (Myslím se tu míhaly i mladší servírky, akce nalákala omladinu)

• POČET ALKODĚDKŮ 6/10 (Spíš jde o “dělníky piva”, docházka okolo 19h působila jak ranní nával do hokny)

• INDEX PŘESDRŽKY 2/10 (Nízký, možná roste s vyhraněnými politickými názory, netestováno)

   

  Z důvodu vzdálenosti od Brna nebylo dodrženo recenzní pravidlo "Grcka chodí vždycky 2x!" z Grcka manifesto.
  

U Zlaté Hrušky - Klidná síla na Tvrdého

Text je první dílem recenzního cyklu Jedem pětadvácou. Trolejbusem který míjí v Brně pajzly od Mendláku až do Líšně. #jedem_25

I v Brně jdou najít místa, která mají až městský charakter. Jedna z nich, kde se vám pod předválečnými domy zatočí hlava, je křižovatka Úvozu a Tvrdého. Na blízký Pomaláč s vtipnými obměňovanými nápisy ("Filda plodí nejlepší barmany!") na jeho tabulích je škoda slov, protože ho zná asi kdokoliv, kdo v Brně lil v posledních deseti letech víc než jeden semestr.
Našikmo naproti kousek za křižovatkou s dvěma bílými dřevěnými okny do ulice je hospoda U Zlaté hrušky. Už od vstupu je vidět, že tady je host ještě člověkem a má tu smysl pár nakoupit. Dřevěné obložení do výšky hlavy a držák na závěs od dveří tu dělají krásně útulno. Pro depresisty doporučujeme zadní část s ponurým výhledem do dvora, ve které na zdi ještě jako relikvii opečovávají vývěsní štít Starobrna z 90tek, co kdysi  svítil na ulici, jak je patrné z fotek již zaniklého webu seznamhospod.cz z roku 1997.
    Pod svícnem bývá největší tma, a tak tu študáky z kolejí přímo nad touto hospodou nenajdete. Nad lístkem vzpomínám na časy, kdy tu Staroba stála 16 korun a potom mi dochází, že jedna věc se tu stejně nezměnila. Paní výčepní, z její nabídky vybíráme celkem solidního Březnáka za 27 a výjimečně jsme jako hosté nabídli i něco my. A to žádost o rozhovor. Ukazuje se, že paní tu opravdu pamatujeme ze středoškolských let, protože tu dělá od roku 2001. Protože recenzní tým přečíslil i přehlušil osazenstvo tohoto jinak tichého zařízení, tak její původní odvaha i výřečnost bere za své a my se jen můžeme kochat v Brně kupodivu již téměř zapomenutou dětskou prací jejího mládežníka, kterého by podle mého soudu Charbulka už jedině zkazila.
    Za těch deset let, co domy na Úvoze dostaly nový přehoz, se tu vyměnilo nebo sundalo pár nových plechových tabulí na zdech. Jako by po deseti letech sem teprve začalo pronikat něco z instagramového hipsterství demonstrované nakonec kýčovytým výjevem na plechu koupeném kdesi v Jysku. Staré dobré reklamy na s poslední ekonomickou krizí zaniklá brněnská piva Baron Trenck a Červený drak však zůstávají. Za zmínku stojí i vcelku obsáhlá sbírka autoklíčenek.
    A co více - opravdu vyniká i nabídka, která vévodí sekci míchané nápoje. Mozek, Čerta nebo Koně v trávě (vše za 28,-) dnes hospody nemají koule veřejně inzerovat už ani ironicky. Ale toto je přesně to, co hledáme a máme rádi a pokud někdo mohl na diserteční práci "Pravé české míchačky" udělat vážně míněný doktorát ze sociologie, tak svoji vytrvalostí tato hospůdka chytí i revival těchto nápojů. Ostatně z Pomaláče to sem nemají další zástupy sociologů daleko. Můžou tak v pohodindě s vámi ještě zažít hospodu, která svým klidným tempem táhne evoluci čtyřek kupředu v druhém desetiletí nového století, a to zásadně tak, že z vnějšího světa nebere nic co tam nebylo populární už aspoň deset let.

• SMRAD 3/10 (Standardní neutrální odér)
• RETRO 7/10 (Přibyl pouze plastový bar naproti výčepu, plochá televize a obměnily se některé reklamy, přítomna WI-FI)
• KRAVÁL 3/10 (Překvapivě tichý podnik)
• ŠANCE NA ŠOUST 2/10 (Ano, občas sem i nějaká mladá žena v doprovodu zabloudí, za nouzovku můžete vzít vkusné erotické kalendáře pivovaru Poutník na pánských záchodech)
• POČET ALKODĚDKŮ 2/10 (Zvedne se tak za 10-15 let, klientela vykazuje dostatek vitality)
• INDEX PŘESDRŽKY 2/10 (Obecně nízký, zásadně roste, pokud klidně evolující podnik rušíte hromadnou návštěvou)

Už vstup říká že tady se na vykastrovaný minimalismus hrát nebude.

Na poměry běžné pivovarské reklamy super, kvintujeme praktické umístění rovnou na hajzlíku.

Takhle to maj mazlíčci rádi.

Privát, nevstupovat!

Klíčenková stěna s štítovou relikvií devadesátek

Teplo podzimního slunce

Vše kromě obsluhy je tu splachovací

Votvírak 1997

U Zvonu - A já prosím, nechte zvony znít!

Běžného chodce by na poprvé upoutal nejspíš opravdu retro obchod Erotic city, kde nabízejí kabinky se šestnácti programy různých žánrů (!) a rozsáhlou půjčovnu VHS. Světe div se, obchod stále funguje a je dokonce oblepen nálepkami Vikings against antifa a thorsteinar...takže klientela zde asi nějaká je a určitě ne ledajaká. No, ale nás už očumování stahuje cíl naší dnešní cesty a to hospoda u Zvonu, která je situována přímo mezi tímto obchodem a dalším, též eroticky laděným shopem, který už však raději podrobně nezkoumáme. Takže: nádech, výdech a jdeme tam! 

Při příchodu nás častuje jeden ze štangastů výkřikem „Marihuana!“. No, co by člověk čekal, když má dlouhé vlasy jako nějaká mánička, že ano. Sedáme tedy ke krásně umaštěnému zelenému ubrusu (ano, to už se dnes většinou nevidí, okamžitě tedy zvyšujeme rating !!!) a obdivujeme krásný obklad ze sovětské dřevotřísky. Osazenstvo tvoří asi osm štangastů- montérky, umaštěné vlasy a zarudlý alkoholický obličej jsou jejich dominantní rysy. U stolu vedle ještě sedí postarší dáma s malým pivem, která si čte TV revue a pokuřuje startku z plastové špičky. Inu, atmosféra na první pohled vskutku nádherná! Po chvíli příjde za námi starší pán v černých kožených gatích a elegantní košili a ptá se, co si dáme. Ač je na tabuli napsána nabídka tří piv, při objednávce se neptá a rovnou jde pro pár točených. Když nám piva sednou na stůl, zapne se televize s hokejem a parta místních začne vydávat neartikulované skřeky. Opravdu, rozumět jim je každé třetí slovo a to většinou „Pičo“, Mrdka“ a Do držky“ a zbytek doprovází basové hekání. Hospodský k tomu občas něco přitaká a tak tento taneček nerušeně pokračuje, zatímco my koštujeme první pivo.

 No, avizovaná jedenáctka Rohozec se tváří jako cyklistická osmička (jakoby byl obsah H2O větší než by měl být) , ale zase trubky mají evidentně čisté (žádný nakyslý odér, jak jsem trochu čekal)- takže suma sumárum, pitelné lehké pivo. Na panáky si zatím netroufáme, tak jdeme zahrát šipky. Starý automat nebere některé hody a naprogramovat nám klasickou pětsetjedničku musel jeden z hostů, protože programovací jazyk tohoto pekelného stroje jsme nějak nezvládali. Během hry jsem ještě nenápadně otestoval nealko, které mi bohužel přinesli v plastové lahvičce (zřejmě se zde nevyplatí mít točené limo) a místní kafe, které jsem doufal že donesou v klasické broušené sklince Thorax ze školních jídelen. Nakonec v této skvostné nádobě přinesli jen cukr a turka jsem měl v takové normální sklince Ikea, ale zase pobavil efekt tekutého písku na hladině oné kávy. 
 Mezitím kamarádka zkontrolovala sociální zařízení oblepené páskou a zkonstatovala, že je to opravdu pro odvážné. Pak mi řekla svůj zážitek z minulé návštěvy této hospody, kdy požadovala po obsluze Fidorku a pán se jí na to optal: „Fidorku k pivu? To seš jako naklepaná?“ Přemýšlela co to znamená- zda pán nemá obavy, že je třeba v jiném stavu nebo tak něco,ale když ji popadl za předloktí a zkontroloval případné stopy po vpichu a se slovy „Tak to máš jediný štěstí!“ji Fidorku prodal, jí bylo jasné, že na vině jsou nejspíš její dredy. Poptali jsme se tedy záhy provokativně na nějaké jídlo, ale neměli bohužel tentokrát nic, ani tu Fidorku či brambůrky, přitom kuchyň v zadu byla vidět, takže se zde možná někdy i vařilo či vaří? Po krásně ztrávených tří hodinách jsem se vydal směrem domů. Když jsem odcházel, kamarád testoval nějaké panáky a vypadal spokojeně, tak doufám, že se ještě uvidíme a nejen nahmatáme. 

Panaků se zde ale není potřeba bát, až na jakousi s nimi sílici smyčku narušení časoprostoru někam do roku 1995. Ostatně není už ve štatlu úplně zvykem že obsluha konzumuje stejně jako hosté a že s váma otočí klidně tři rundy bez ohledu na obsah. Ani nevím, staly snad 20cku? A neobsluhuje jen tak někdo. Při jakýchkoliv zmínkach o Rusku a Německu je tento starý inženýr z vojenského vyzkumaku schopen návázat hovor v obou jazycích a určitě by se svojí ruštinou neztratil naproti na Zvonařce v bistru u Taťány s výběrovou nabídkou fusion cuisine šašliků v pitě. 

Opilecká ruská konverzace kupodivu zbytek hostů nijak nepohoršuje, snad proto že svolil ostatním ke kompletní samoobsluze. Hloubku časového diskontinua uzavřel příchozí borec-ex-machina, který se tu domáhá setkání se spolupracovniky z Vlněny, že si dnes v práci řekli že půjdou ke Zvonu na jedno. Z Vlněny která zavřela nevím kdy a sama nestojí asi tři roky. Ze setkání jsou vykuleni i ostatní. Ani ne proto že se domáhá spolupracovníků z dávno zaniklého podniku, ale že narušil obvyklý jízdní řád štamgastů všedního dne. Cesta časem ale byla dokonalá, po tomto antré a další rundě s panem Vlněna si matně vybavuji nákup plastových lžiček v Tchibo a ráno v Bosonohách. 

 Takže celkově sečteno a podtrženo- hopoda u Zvonu je krásný lidový pajzl staršího střihu určený zejména pro pracující lid s příznivými cenami ( pivo, kafe, panák za cca.25 kč) v jedinečné lokalitě hned u Zvonařky. Index „přes držky“ je docela nízko, i když ze začátku jsme měl pocit nepatřičnosti, ale ten se s druhým pivem zcela vytratil. Každý den bych tam asi nechodil a když už, tak bych nejdřív zašel doma na toaletu, ale na spestření je to fajne.  Bohužel v duchu této dělňaské hospody to ale musíte zvládnout ve všední den, bo o víkendech je zavřeno. Tož zase někdy v nějakém pajzlu, grcce zdar! 

• SMRAD 5/10 (příjemný kouřový odér) 
• RETRO 9/10 (bodík dolů za LCD na stěně) 
• KRAVÁL 7/10 (přiléhá rušná křižovatka) 
• ŠANCE NA ŠOUST 0/10 (Rating se zvedá pro skutečné znalce) 
• POČET ALKODĚDKŮ 8/10 (ovšem vzdělaných a skutečných štamgastů) 
• INDEX PŘESDRŽKY (2/10)
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  

Starý Brno. Kde gentrifikace trefuje do bílého.

Dnes už pomalu nemůžete otevřít v Brně noviny, aby na vás nevyskočilo téma "Bronx se mění". Aby taky ne, když to někdy vypadá, že na nebohých romech se v Brně vyřádila jen kvůli diplomu tak půlka FSS. Pohříchu hospodám a aspoň jedné zmizelé na Oltecu se ze stejného institutu věnoval jen jeden člověk. Odpočívej v pokoji, Restaurante u Fakulty (x 2010).

A přitom je zde čára kulturní zdi aktuálně někde na úrovni Sv. Anny viditelnější než kde jinde v Brně. Na hranici staré předražené Poličky a salátů však padlo v posledních letech několik klíčových bašt. Snad nejblíže sobě oba světy byly na Anenské. Flexaret a Špaček oproti kvelbu Pivnice na Anenské (x09/2016) vytvářely zajímavý kontrapunkt už jen tím, že pravděpodobnost vzájemného průniku množin návštěvníků byla minimální. Ještě dříve, okolo roku 2014 prohrála tento pomyslný duel nového a starého paluša Nad Schodama. Schválně, kde dnes na slušňáka najdete hrubé zažloutlé záclony a vývěsní štít pohostinství pamatující minimálně RaJ? Celému útoku zařízení, kde si dvojku vína koupíte za to, co dole v okýnku litr pomyslně vévodí kafé Paolo nad parkovacím domem přilepeném k Husovce. Čára je zde na dlani jako z leteckého snímku. Vždyť první nové domy ve čtvrti, která podle jednoho brněnského průvodce z roku 2014 „Ještě bude zajímavá“ máte rovnou pod sebou. Sevřené šiky jen mírně narušuje 10 let stará stavba Anennských teras a novostavba na místě pavlačáku u Sedmi Švábů. Úžasná trojkombinace v jednom vchodu: denní vinárna s oknem jak do akvárka pro důchodce vepředu, vinárna pro něco mladší vzadu a pivnice s nádechem nasládlého kouře pro mladý dredaře přes ulici u Švábů už taky není. Není už ani ten pavlačák, ve kterém byla.

Místa, kde prostá objednávka smažáku nabízela v podobě píčujícího kuchaře po cestě z baru do kuchyně větší kulturní zážitek než jídlo samotné, už tady na Oltecu drží jen dva trumfy. Teda držely by, kdyby se v nich vařilo.

U Pásku, Oltec Bar, Bar na Oltecu

Jestli hledáte Pajzl s velkým P, je to tady. Nedávno to ostatně ocenila uzavírkou i hygiena, nicméně tři kousky mi nic neudělaly. Koncentrace cigánů a džínsoviny na předdůchodcích, který právě vypadli od svaté Anny, není kupodivu nijak třaskavá. To se může změnit, když si přecijen nejisti vezmete své věci na poněkud rozestavěný záchod. Pracky visí ve vzduchu a to jen kvůli tomu, že jste je prý tímto gestem označili všechny za zloděje. Situaci ovšem zachraňuje gól Komety v playoff a to v hospodě s komeťáckou výzdobou semtam narušenou opravou trubek ve zdech stačí. Jen kvůli tomuto podniku na Grcce zvažujeme zavedení hodnocení „indexu přezdržky“.

Bar Šeki

Nejlepší podniky těžko najdete na netu. To platilo jak U Dědka tak tady. Po cestě nevíte, jestli lezete do vietnamské sámošky, nebo už najdete jen chlapíka, co vybírá parkovné za auta na dvoře. Těžké rustikální židle a příšeří. Hrdě tu prodávají ještě produkty nedaleké chemičky z Mendláku a to za bratru v Brně obvykle cenově nejnižších 27 Kč za jednu jedenáctku. Osazenstvo samotné je trochu v oddělených skupinkách, biatlonu v TV nikdo moc nevěnuje pozornost a jak je zvlášť u nás zvykem, televizi překrývá nesouvisející rádio. Ani by jeden neřekl, jak je z něj linoucí se Wind Of Change od Scorpions nadčasová. Nemusí hned padat Berlínská zeď, abyste si podobnými chceckpointy mohli svobodně projít kousek od sebe na Starém Brně.

Vítr změn tady prostě duje hlasitě. Místo hrdého a světáckého nápisu na Hybešce: „Denní bar Evropa,“ který sliboval rychlou ranní záchranu už v 8, dnes najdete Wings s konformním: „Kromě profesionálně vyškoleného personálu se u nás můžete těšit na široký výběr specialit a nápojů. V příjemném prostředí naší restaurace bude i pracovní oběd vždy příjemnou záležitostí a večeře s rodinou či přáteli radostným zážitkem.“

Je jen škoda, že jak ve světovém tak lokálním případě ten vítr změn nakonec nabral trochu jiné obrátky, než jsme čekali.

 

Napsáno v poctě článku:

Průvodce kusem Starýho Brna