Jak se žije se spotřebou průměrného Čecha: Zpověď bez cenzury v 7 tezích.

Průměrná česká spotřeba se pohybuje mezi 138 až 163,5 litry piva na osobu ročně. (rekordy v ČR byly letech 2005 a 1992) Vždy mě zajímalo, jak to jako vypadá? Ty čísla vypadají hrozivě, ještě hrozivěji ale vypadá když si uvědomíme že je to jedno pivo co 35 hodin. Zajímavý je i trend. V celkové spotřebě alkoholu jsou jen 2 země které jsou pokaždé v první desítce v různých tabulkách spotřeby čistého alkoholu. Maďarsko a my. Ještě děsivější je že co se piva týče byla spotřeba piva v 60. letech na polovině, a za první republiky se pro venkovské rodiny jednalo dokonce o lehce luxusní záležitost.

"Neznám nikoho kdo by řekl: Vypiju ročně průměrného Čecha!"

K pokusům na lidech (a za vlastní prachy) se hledají dobrovolníci těžko. Nezbylo než v čase kdy na sobě všichni krutě makaj po večerech a o víkendu to prokládají fotkami na Facebooku ze Spartan race příjmout opravdovou výzvu.

Auto jsem tehdy neměl a neřídil. Mám možnost se krásně vyspat a mám volné víkendy. Základní předpoklady pro to nikoho neohrozit. Své postřehy bych chtěl předat v těchto sedmi tezích. Z původně předpokládaného hrdinského eposu batlení škopků seriovým pijáctvím, se ale nabízí otázka: Kde to jako vůbec žijem?!

1) Nebezpečná síť kolejí a nádražek.

Česká republika má jednu z nejhustších železničních sítí na světě a na každém větším uzlu je nádražka nebo obchod. Pokud aspirujete na svých 327 ks ročně, můžete luxusně už po cestě na víkend dát svých 5 tam i nazpátek. České vlaky jsou výjimečné. I když je to nezákonné a ve většině západní Evropy by vás vyrazili po prvním "tsss" otevřeného lahváče z vagonu, tady máme často otvíráky i v interiéru. Je zajímavé že i na komunitním serveru beerborec.cz najdete poměrně dost lidí co se alespoň podle jejich nicků motají kolem železnice, k dobrému ale slouží to že i děsivé průměry 3,5 denně jsou často tvořeny půldeckovými ochutnávkami.

2) Alkoholická infrastruktura.

Nenajdete zemi která by byla tak přívětivá ke koloběhu lahví piva (kromě těch kde to není motivováno pohodlím alko-sokolíků, ale ekologií). V podstatě obratem můžete kdekoliv přezbrojit za přestupu prázdné za plné a objednat si kelímek k tomu.

3) Cena.

V pohraniční stanici se američan ptá kde jsme vzali pivo. Pojď, pozvem tě. Né to je drahý. Pojď s náma do nádražky. Střih. Stejně bych vám to chtěl zaplatit. Ok, gimme a buck. What? Is that cheaper even than a water? (Dobrá, dej mi babku. Cože, to je levnější než voda?) Perlička: Průměrná spotřeba Čecha ročně výjde na něco do 6000 Kč za rok.

4) Lidi.

Pojď s náma chlastat do jídeláku. Tak jo. A proč jste mě vůbec pozvali? Čouhá ti z batohu lahváč, ty nemůžeš být zlý člověk! Společenská přitažlivost alkoholu a lidí kolem něj je všeobjímající. Někdo mu rovnou říká sociální lubrikant, schválně kdy jste naposled a po třicítce jste s kámošem nešli na pivo, ale ven na lítačku jak za mlada s klíčem na krku? Jasně vysmáli by se vám. A to né za to že dřepíte na škopku, tak jako pokaždé kdy se vidíte.

5) Kvalita.

Překvapivě jde o jedinou kategorii která vám v Česku cestu za rekordem výrazně stíží. Jsou hospody kde i tři odnesete bolehlavem. Špatný trubky udělaly pro nižší míru spotřeby alkoholu asi víc než celý Nešpor i s úsměvem hlemýždě.  Ani pivovary samy nezůstavají pozadu. Je tu vyřeďování na požadovanou stupňovitost a tetrahop. Ale hlavně že tu dobrému pivu každý rozumí… To že "v jugošce a řecku je to horší" bohužel není moc dobrá omluva. Jaký rozdíl oproti bavorskému zákonu z roku 1561 kdy v pivu může být jen ječný slad, chmel, voda, kvasnice a ENDE!

6) Pít na rychlost je blbost a prasárna.

Ano, stalo se něco co se v časech replikační krize stává i jiným výzkumníkům. Vstoupil jsem do experimentu svým chováním, a to nezachováním svého předchozího životního stylu. Jestli pro mě na začátku bylo lákavé překonat denní průměr 0.9, teď do konce roku čekám jestli sleze aspoň na 1.1 denně. Modří už vědí. Přepít spotřebu průměrného Čecha jde v klidu i za půl roku.

7) Nemá to ani zdaleka takový vliv na postavu.

Já, jakožto jediný pokusný objekt jsem vzorkem neprůkazným, přesto v srovnatelném období roku a to ať standardního nebo toho v průběhu pokusu jsem vždy naprosto stejně přibral a to asi 6 Kg. V obou srovnávaných obdobích jsem ale byl bez ohledu na pivo postižen nutností vypracování akademické práce… Tato možná hypotéza ovšem vyžaduje ověření na širším vzorku…

Zbývá jediný závěr. Rizika pro jednotlivce už známe, dobrovolníků je potenciálně celá republika. Nezbývá než v dalším z příštích článku předložit metodiku nyní již skupinového výzkumu a návrh dotazníků. Větší starosti mám ale po svém pokusu o to ,abychom našli vůbec dost lidí do kontrolní skupiny a to i přes to že účast v ní objekt nestojí vůbec nic!